Blogujeme: (Ne)adaptace VR v českým korporátu

Blogujeme: (Ne)adaptace VR v českým korporátu

Od doby, kdy jsme spatřili ve virtuální realitě jedinečnou příležitost, která může lidstvo posunout mílovými kroky kupředu - stejně jako tolik milovaná a zároveň tolik zatracovaná elektrifikace automobilového průmyslu - se toho mnoho změnilo. Nebo ne?

Narozdíl od doby, kdy slovo “virtuální” bylo na všech úrovních obchodního jednání takřka sprosté slovo, a kdy jsme byli v podstatě rádi, že nás potenciální klienti za vyřčení tohoto magického slova neupálili na hranici, se s jistou dávkou nadsázky nezměnilo takřka vůbec nic. Samozřejmě je nutné této perspektivě dát správný parametr tak, abychom tento závěr nezakládali pouze na subjektivním dojmu, který je kolikrát formován bombastickými články na disruptivních serverech typu CzechCrunch, Lupa a dalších. Jako kvalitativní parametr poslouží celkový počet firem, které mají obrat více než 100 mil. Kč versus celkový počet firem, které nějakým způsobem s virtuální realitou na její praktické úrovni pracují.

Ještě než se do této kvalitativní analýzy použití virtuální reality v českých společnostech pustíme, je třeba říci, že jsme z našeho krátkého průzkumu, vedený povětšinou způsobem “zeptej se Googlu a zkus tomu aspoň trochu věřit”, vynechali společnosti, kde nasazení virtuální reality nemělo vyřešit nějakou specifickou potřebu – dosud neřešitelný problém, anebo přinést do společnosti nějakou reálnou a hmatatelnou inovaci, ale měla např. za cíl pouze utratit zbývající finanční prostředky v ročním budgetu. V tom nejhorším případě se použití virtuální reality jevilo jako čistý a evidentní klientelismus (já na bráchu brácha na mě, resp. já na dodavatele dodavatel na mě) nebo šlo o korporátní PR s cílem objevit se v bulvárním plátku (Czechcrunch, iHned). Jinak řečeno: do našeho průzkumu jsme zařadili pouze ty aplikace pro virtuální realitu, které plní nějaký – ideálně smysluplný – účel a firmě reálně něco přináší.

Nyní tedy k samotným číslům. Pokud víme, že v České republice je celkem 15 367 právních subjektů, které mají obrat nad 100 mil. Kč a dále víme, že z těchto firem smysluplně využívá virtuální realitu cca 41 firem, získáme jednoduchým výpočtem poměrně nelichotivé číslo: 0,0109%. Toto číslo, tedy s malou odchylkou, reprezentuje adaptaci virtuální reality v našich českých končinách. Z tohoto čísla zcela jasně vyplývá, že virtuální realita je v drtivé většině v uších českých společností stále sprosté slovo, a vůle adaptovat skutečně revoluční technologie, je stejně velká jako vůle platit daně z příjmů.

Samozřejmě, svět není pouze černý a bílý. S odstupem času můžeme jednoznačně říci, že lidé obecně již mají o virtuální realitě určité povědomí. Někteří z nich se dokonce dostali i k vývoji nějaké aplikace pro virtuální realitu. Proto se však stále ptáme: proč je u nás v České republice adaptace virtuální reality tak pomalá? Daleko pomalejší než v zahraničí? Česká republika je přece prezentována jako země, ve které velmi rychle přijímáme nové technologie a aplikujeme je do reálného provozu. Důvodů proč tomu tak je, je hned několik:

  • Jakákoliv aplikace pro virtuální realitu, která bude nebo je tzv. “na míru” a má za cíl vyřešit nějaký konkrétní problém, bude poměrně finančně náročná.
  • V České republice prozatím neexistuje žádný příkladný use-case nasazení virtuální reality, ve kterém by stálo: tohle je problém a virtuální realita nám tento problém vyřešila s těmito konkrétními výsledky.
  • Priority jednotlivých společností co se inovací a investic týče, jsou umístěny v úplně jiných oblastech (robotizace, automatizace, digitalizace aj.). Není však virtuální realita také jistá forma digitalizace a automatizace?
  • Poměrně malé procento lidí z výše uvedeného spektra společnosti má s virtuální realitou jako takovou osobní zkušenost.
  • Častou překážkou mohou být i jednotlivé kompetence stakeholderů a decision makerů.
  • Nízká míra evangelizace virtuální reality.
  • V neposlední řadě je to jistě i neschopnost společností, které své aplikace pro virtuální realitu nabízí, tyto aplikace správně komunikovat a prodat (nebavíme se nyní o neschopnosti uplácet).

Z výše uvedeného by se nám mohlo zdát, že virtuální realita je v České republice odsouzena k zániku. Aby to však nebylo tak černé, pojďme v rychlosti poukázat na několik nadějných projektů, které možná neudělají díru do České republiky, ale zcela jistě mají šanci udělat díru do světa. Ne, nebojte, nebudeme mluvit o naší platformě WeBoard. Dnes si troufáme říci, že projekty, které jsou svým potenciálem schopny udělat díru do světa jsou především tyto:

  • VRgineers – hardwarový startup vyvíjející pokročilé brýle pro virtuální realitu, zaměřené na enterprise-grade aplikace a použití.
  • Virtuální realita v McDonald’s – VR aplikace pro trénink a školení zaměstnanců vyvíjená společnosti McDonald’s Česká republika, s plánovaným rozšířením na všechny restaurace po světě.
XTAL16

 Image Courtesy of vrgineers.com / United States

Právě zmíněný McDonald’s, se v rámci použití virtuální reality, dá nazvat skutečným “inovátorem”, protože je jednou z mála společností v naší republice, která virtuální realitu aktivně využívá pro školení a trénink zaměstnanců a to každodenní bázi. Pokud jste o tomto projektu dosud neslyšeli, tak je to z našeho pohledu především díky tomu, že McDonald’s virtuální realitu nepoužívá kvůli tomu, aby se objevoval v bulvárním CzechCrunchi, E15 nebo iHned. Virtuální realitu používá proto, aby výrazně snížil náklady na školení a zároveň svým zaměstnancům nabídl daleko atraktivnější formu školení než jen “tupé” koukání a klikání do monitorů, nedej bože vyplňování papírových testů. Pro korporátní hnidopichy a datomily, které tato tématika školení zajímá, doporučujeme kouknout na use-case “Learning by doing Concept” od McDonald’s. V této “kejsce” je i mračno dat, které se váží k samotnému přínosu virtuální reality do společnosti jako takové.

Pokud rádi nasloucháte kouzelníkům z poradenských společností jako je PwC nebo Deloitte, a chcete těchto dat, které se týkají virtuální reality a jejím použití v korporátu tolik, že se ještě týden pořádně nevyspíte, ale budete mít v kuchyňce před kolegy dobrý pocit, že máte ohledně virtuální reality „nakoupeno“, doporučujeme kouknout ještě na tyto bestiální studie:

Pojďme se na chvíli podívat na “hard-numbers” (slibujeme, že korporátním hantecem už dále v článku mluvit nebudeme…), jenž hovoří o těch faktických přínosech virtuální reality. Pojďme se na chvíli oprostit od toho sprostého slova “virtuální”. Nebo ještě lépe, na chvíli zapomeňme, že se fakta a data, které budu níže uvádět, pojí s virtuální realitou a představte si, že existuje “řešení”, které:

  • Zkrátí školení vašich zaměstnanců z týdnů na dny – v extrémním případě na hodiny (a těch ušetřených peněz!)
  • Standardizuje školení a trénink zaměstnanců
  • Zvýší angažovanost a obecně dramaticky zvýší atraktivitu školení a tréninku samotného (ve virtuální realitě nikdo zatím neusnul)
  • Zcela odbourá bezpečností rizika (pokud školíte pyrotechniky, tak Vám za virtuální realitu utrhnou ruce)
  • A co je pravděpodobně nejdůležitější: je vědecky i prakticky dokázáno, že virtuální realita má daleko větší informativní hodnotu než většina v současnosti využívaných forem školení a tréninku. To znamená jediné: zaměstnanci si ze školení či tréninku odnáší opravdu nabyté znalosti a zkušenosti, které v reálném provozu použijí lusknutím prstu. 

Záměrně jsem se zaměřil na trénink, protože osobně vidím přínos virtuální reality pro trénink jako absolutní. Pokud tedy výše uvedené přínosy platí, možná si říkáte, že každá společnost, která nějakým způsobem své zaměstnance školí nebo trénuje musí virtuální realitu v nějaké formě a rozsahu používat.

Bohužel.

Bohužel se s velkou pravděpodobností mnou dříve uvedené – tristní – číslo 0,0109% v dohledné době nikterak zásadně nezmění. Neochota přijímat nové disruptivní technologie v korporátních vodách je na první pohled až iracionální. Důvodů může být samozřejmě mnoho a na některé možná nikdy nepřijdeme. Proto je nasnadě v závěru tohoto článku vyslat všem společnostem, jenž se snaží něco změnit nebo udělat něco lépe, signál: Česká republika není jedinou zemí na světě. Kolikrát je lepší podívat se rovnou za hranice a chopit se příležitostí, které se za těmito hranicemi nabízí.

Ti, kteří se však soustředí pouze na tuzemský trh, tak těm nezbývá nic jiného než popřát: Hodně štěstí!

Školení a trénink nepomáhá jen v PWC. Může pomoci i Vám v širokém spektru tréninkových témat. Jste připraveni?